Když mi už konečně bylo osmnáct let, tak to znamenalo jediné. Pro mě opravdu to nejlepší! Protože jsem mohla děkovat bohu, že mi bylo tolik let, že bych si mohla udělat řidičský průkaz. Ani jsem se nemohla dočkat. Také jsem samozřejmě počítala s tím, že jsem moje rodina se také složí s penězi na to, bych mohla dělat řidičský průkaz. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? Rodina mi řekla, že prý je to hodně drahé a že si také půlku musím našetřit sama. Ani nevíte, jak jsem koukala s otevřenou pusou, protože oni mi říkali, že až mi bude osmnáct let, že si udělám řidičský průkaz. Takže jsem logicky také měla zato, že oni mi ho zaplatí. Že to bude dárek!

A to si mám na půlku řidičského průkazu našetřit sama? A oni mi řekli, že když mi je osmnáct let, tak jsem dospělá a že také se mám starat sama o sebe. To sice ano a já to chápu, protože tohle je určitě pravda, ale myslela jsem si, že když je to takový vstup do dospělosti, že dostanu opravdu perfektní dárek, který jsem si přála. Protože automobil jsem už měla. Dokonce jsem také už měla od patnácti let takovou malou motorku, což mě bavilo, ale nyní jsem chtěla automobil. Moje babička mi dala opravdu krásný malý červený automobil, který byl starý pouze jenom dva roky. To byl po dědečkovi. Takže tento červený automobil byl opravdu perfektně zachovalý.

A také jsem si řekla, že opravdu nejlepší by bylo, kdybych si co nejrychleji udělala řidičský průkaz. Toto auto mi už dva roky stálo v garáži a občas ho musel projet bratr, aby prý se nějak nezaseklo a nebo nezhaslo nebo aby se nerozbila brzda. A sice tomuhle nerozumím, protože nejsem automechanik, tak jsem si řekla, že je to asi dobře. Jenomže jak máte auto v garáži a těšíte se, že budete řídit a nemáte ještě řidičský průkaz, tak je to velice náročné tohle vydržet. A tak nakonec jsem rychle rozbila prasátko, našla jsem tam šest tisíc korun. Naštěstí rodině to stačilo a zbytek peněz mi na řidičský průkaz na automobil dali. Byla jsem opravdu ráda.








